HLAVNÍ ARGUMENTY

Nezákonnost a omezování občanských práv

Připravovaná technická opatření ČÚZK, která mají omezit přístup občanů do databáze Nahlížení do katastru nemovitostí je třeba důrazně odmítnout. Jde o nezákonný a nepřiměřený zásah do práv občanů. Katastr nemovitostí je ze zákona veřejný.

Omezit právo občanů na přístup k informacím nelze podle platných právních předpisů technickými opatřeními, navíc činěnými z preventivních důvodů.

Technická opatření nezvýší ochranu osobních údajů vlastníků nemovitostí, jak tvrdí úřad, ale naopak navýší rozsah údajů, které o nich úřad bude zpracovávat. Stejně jako o každém z nás, kdo se do katastru zaregistruje.


    TŘI ZÁSADNÍ VÝHRADY PROTI TECHNICKÝM OPATŘENÍM


    Nezákonnost, nepřiměřenost a rozpor se základními principy demokratického právního státu.

    Nezákonnost

    Katastr nemovitostí je ze zákona veřejný. V souladu s katastrálním zákonem a příslušnou prováděcí vyhláškou jsou občané oprávněni nahlížet do katastru nemovitostí, aniž by se museli jakkoli identifikovat. Svobodný přístup k informacím je jedním ze základních práv občanů v demokratickém právním státě. Omezit přístup občanů k informacím lze jen na základě zákona a v případech, kdy důvody pro omezení práv občanů na informace převažují zájem na zachování přístupu občanů k informacím.

    Omezení přístupu nahlížení do katastru nemovitostí formou technického opatření je v rozporu s platnými právními předpisy, tj. katastrálním zákonem a prováděcí vyhláškou, které jsou závazné i pro ČÚZK. Právní řád ČR je založen na principu individuální odpovědnosti za protiprávní jednání. Má-li úřad podezření, že se určitá osoba dopouští nezákonného vytěžování dat, je dokonce jeho povinností takové jednání prověřit a informovat příslušné správní orgány či orgány činné v trestním řízení. Jejich povinností je vyšetřit, zda došlo ke spáchání protiprávního jednání, zjistit, kdo se ho dopustil, a rozhodnout o odpovědnosti pachatele a o formě a výši trestu. 

    Nepřiměřenost

    Sledovaného účelu (tj. funkčnosti databáze nahlížení do katastru nemovitostí) lze bez sebemenší pochyby dosáhnout jinými, k právům občanů, šetrnějšími způsoby. Je nepřijatelné, aby právo občanů na informace bylo omezeno s odůvodněním o zajištění technické funkčnosti databáze. V situaci, kdy ČÚZK uvádí, že se podařilo zajistit vyřešení technických problémů s fungováním databáze, je zcela nepřiměřené, aby se omezovalo právo na informace občanů formou preventivních technických opatření.

    V demokratickém právním státě je nepřípustné, aby za individuální nezákonné jednání byli postihováni kolektivně všichni občané formou omezení přístupu k informacím. 


    Ochrana soukromí a osobních údajů se nezvýší, naopak se bude zpracovávat více osobních dat.

    Nelze souhlasit s tvrzením ČÚZK, že omezením přístupu anonymních uživatelů k Nahlížení do katastru nemovitostí a povinnou identifikací žadatelů dojde ke zvýšení ochrany soukromí a osobních údajů vlastníků nemovitostí. Osobní údaje vlastníků nemovitostí budou dále zjistitelné, a tudíž potenciálně zneužitelné. Namísto omezení rozsahu údajů bude ČÚZK zpracovávat nové množství osobních údajů o tom, kdo do katastru nemovitostí nahlíží a na jaké nemovitostí se dívá. Vyvstávají tak otázky typu, jak dlouho budou tyto údaje zpracovávány a komu a za jakých podmínek budou zpřístupňovány. Chystané změny jsou proto v rozporu s Listinou základních práv a svobod a zákonem o ochraně osobních údajů. 


    Podstatně se ztíží přístup do katastru většině obyvatel, části se zcela vyčlení.

    Nelze souhlasit s veřejně prezentovaným názorem ČÚZK, že změna "nepřinese běžným uživatelům větší komplikace". Přihlásit se budou moci pomocí placeného dálkového přístupu nebo prostřednictvím eIdentity. Ta je ovšem v ČR na počátku své existence, podle dostupných statistických údajů ji reálně využívá jen malý zlomek lidí. Proces registrace je poměrně složitý, člověk musí být zorientován v moderních technologiích, seznámit se s novou terminologií a musí vlastnit a na potřebné úrovni ovládat výpočetní techniku a aplikace v chytrém mobilním telefonu. Ani vlastní používání není intuitivní ani uživatelsky přívětivé. To vše fakticky vyčleňuje početnou skupinu občanů zpravidla v důchodovém věku, kteří nemohou či nechtějí mít eIdentitu. 

    Především ale jde o právo občanů využívat moderní technologie pro komunikaci s veřejnou správou, nikoli o jejich povinnost. Stát je k tomu nemůže nutit.